Určitě jste už  slyšeli, že naučit se druhý jazyk je nejsnažší v době, kdy je na to mozek dítěte nejlépe připraven. Otázkou ale může být, kdy to přesně je. Všeobecně se říká (a je i vědecky ověřeno), že takzvané senzitivní období na učení jazyka trvá od narození do zhruba 6 let. I proto mnoho rodičů nespěchá a čekají, že se dítě začne angličtinu učit až ve školce, nebo v předškolním roce. Je to ale škoda, protože jim uteče období, kdy by učení angličtiny bylo daleko přirozenější a snažší – a to je období, kdy se jazyk teprve začíná rozvíjet, takže v době, kdy dítě ještě nemluví.

Rozvoj jazyka je proces

Jazyk se rozvíjí postupně – hned po narození si dítě začíná nejprve vytvářet otisky hlásek jazyka, kterým na něj lidé mluví a díky tomu začíná vnímat jednotlivá slova a postupně jim začíná rozumět. Teprve pak se snaží slova vyslovovat. Celý první rok života tak tráví jakousi přípravou na mluvení a teprve kolem prvních narozenin začíná vyslovovat pár slov. Poté to začíná jít rychleji, ale stále má před sebou několik měsíců než se slovní zásoba začne více rozšiřovat a začne slova spojovat do kratičkých slovních spojení.

Každý rodič, který tímto obdobím s dítětem prošel ví, jak je kouzelné. Dítě touží se s námi podělit o svůj svět, sděluje nám, co ho zajímá, co se mu nelíbí, co chce, i jak se cítí. Tedy za předpokladu, že mu rodič rozumí, protože řeč je často ještě nesrozumitelná.

Rodiče, kteří se svými dětmi znakují, tohle období, kdy dítě už chce komunikovat, ale ještě mu není rozumět, překlenují pomocí znakování.

Jen těžko lze logicky vysvětlit, proč to příroda zařídila tak, že dítě má touhu komunikovat ještě předtím, než se naučí mluvit a většina lidí se nad tím ani nezamýšlí. Znakující rodiče ale vědí, že tohle období není nijak krátké – někdy trvá 6 měsíců, někdy i celý rok a to už je pořádná část života našeho batolete, kterou musí trávit čekáním než mu jeho nejbližší opravdu porozumí. A i když vnímavý rodič pochopí, co dítě chce, jsou věci, které nemá šanci odhadnout. A navíc dítě bez náhradního prostředku komunikace se ani nebude snažit s neznakujícím rodičem se o méně důležité věci podělit. O tom je ale jiný článek na našem blogu s názvem 3 věci, které se bez znakování nedozvíte.

Znaky jsou mostem mezi jazyky

Dítě, které znakuje se učí dříve komunikovat a má mnohem více příležitostí si komunikaci procvičovat, takže se u něj jazyk rozvíjí rychleji než u neznakujících vrstevníků. Pokud na dítě hovoříme dvěma jazyky, tak bude znakování používat jako náhradní komunikaci v obou jazycích. Zažila jsem to s oběma svými dětmi – než začaly mluvit, když na ně někdo promluvit česky, tak odpovídaly znakem a stejně reagovaly, když na ně někdo mluvil anglicky. Znaky jsou v obou jazycích stejné, takže jsou jakýmsi mostem mezi oběma jazyky. Ke znaku si dítě přiřazuje dva zvuky – slova ve dvou jazycích.

Znaky slouží jen na dobu než přijde výslovnost

Zajímavé bylo také pozorovat, jak znakování děti přirozeně opouští v době, kdy umí dané slovo vyslovit. Některá slova jsou těžší na výslovnost v češtině než v angličtině a jiná naopak – takže se často stávalo, že jeden výraz už uměly v jednom jazyku vyslovit a v druhém ještě nějaký čas používaly znak, než výslovnost naskočila i v druhém jazyku.

Znaky nám ukazují, jak se angličtina rozvíjí

Kromě toho, že znaky pomáhají dítěti rozvíjet jazyky a naučí se díky nim dříve a lépe mluvit, tak nelze opomenout i další velkou výhodu znakování a ta je na straně rodičů. Když totiž učíme dítě angličtinu už v tomto raném věku, je důležité vědět, že naše snaha má význam, a že se u dítěte už takhle brzo angličtina rozvíjí. A díky tomu, že dítě díky znakování s námi komunikuje o mnoho měsíců dříve, než kdybychom museli čekat na slova, tak to rodičům pomáhá dodávat motivaci a smysl jejich snažení. A tohle není málo, protože při nedostatku zpětné vazby od dítěte by se mohlo stát, že rodiče učení angličtiny vzdají a to by byla ohromná škoda.

Vydržte a dítě vám jednou bude vděčné

Pokud jste tento článek dočetli až sem, věřím, že patříte mezi rodiče, kteří vědí, jak ohromnou výhodou pro dítě bude, když se naučí angličtinu jako svůj druhý jazyk. Důvod, proč píšu tyhle články, pořádám webináře a kurzy je jen jeden. Chci pomoci vám, kteří pomoc hledáte, abyste našli inspiraci, povzbuzení a motivaci k tomu pokračovat. Rozvoj řeči je dlouhodobá záležitost, ale stojí to za to. Moje vlastní bilingvální děti jsou mi každodenním připomenutím toho, jak to stálo za to a jsem ráda, že jsem si obhájila své odhodlání dát jim angličtinu na úrovni rodilého mluvčí i přesto, že žijeme v Čechách, proti všem skeptikům, kteří se „obávali“ o to, zda to snad dětem nějak neuškodí. Věřte si, nevzdávejte to a vaše dítě vám jednou poděkuje.

O autorce článku:

Ing. Michaela Tilton, MBA – vystudovala VŠE v Praze a poté odešla na 11 let do USA, kde vystudovala management na University of California Los Angeles. Poté zastávala manažerské pozice v oboru komunikačních technologií. Od roku 2007 se věnuje inovativním formám vzdělávání. Je ovlivněna studiem Montessori pedagogiky a výzkumy neurověd v oblasti rozvoje jazyka. Přivezla do Čech licence na několik vědecky založených vzdělávacích programů, školí lektory a učitele. Je spoluautorkou knihy o výchově S láskou i rozumem a autorkou vzdělávacích kurzů pro děti i dospělé. V současné době se Michaela věnuje především podpoře rozvoje angličtiny u českých dětí. Je mámou dvou bilingválních holek a přeje si, aby stejnou výhodu dokonalé angličtiny měly i další děti.