„Dlouho se nic nedělo. A pak začala znakovat.“ Příběh Kristýny a její dcery

Když Kristýna poprvé slyšela o znakování s miminky, líbila se jí myšlenka, že by její dcera mohla dát najevo, co potřebuje, ještě dřív, než začne mluvit. Zároveň ale měla pochybnosti. Nebude znakování řeč spíš brzdit? Bude tak malé miminko vůbec schopné znaky používat? A pozná vůbec, že to, co dítě dělá rukama, je opravdu záměrný znak?

Přesto se rozhodla znakování vyzkoušet. A začátky rozhodně nevypadaly jako rychlý příběh úspěchu.

„Výsledky nepřišly hned“

Kristýna začala znakovat, když byla její dcera ještě velmi malá. Zpočátku hlavně sledovala ruce maminky. Později se objevovaly první pohyby, u kterých nebylo vůbec snadné poznat, jestli už jde o skutečný znak. Kristýna přiznává, že byla na začátku hodně motivovaná – a možná čekala výsledky příliš brzy.

Právě tady podle ní sehrál důležitou roli 12týdenní program Znakujeme s Baby Signs. Ne proto, že by bez něj nebylo možné jednotlivé znaky najít v knížce nebo se je naučit. Ale protože jí pomohl pokračovat v době, kdy ještě žádný velký výsledek neviděla.

Říká: „Určitě bych bez kurzu neznakovala stejně.“

Kristýna oceňovala možnost ptát se, získat podporu a hlavně postupovat systematicky. Jednotlivá témata se otevírala postupně, takže neměla pocit, že se musí najednou naučit desítky znaků. Mohla přidávat hlavně ty, které právě dávaly smysl jejich rodině.

A potom přišel zlom

Kolem jedenáctého měsíce se podle Kristýny něco změnilo. Dcera začala používat více znaků a postupně je začala také spojovat. Najednou už nešlo jen o to, že dítě možná napodobuje pohyb. Začínala skutečně komunikovat. Objevilo se například „ještě“ – a velmi praktické požadavky typu „ještě křupku“. 🙂

A současně se začala objevovat i první slova. To byla pro Kristýnu zajímavá zkušenost i vzhledem k její původní obavě, zda znakování nebude řeč brzdit. V jejich případě začala dcera některé znaky postupně doprovázet slovem a později je slovem nahrazovat.

„Ona mi opravdu něco říká“

Jedním z momentů, které Kristýně utkvěly v paměti, byla situace se znakem, který považovala za „mléko“. Dcera ho opakovaně používala, jenže mléko v danou chvíli vůbec nedávalo smysl. Až později Kristýně došlo, že dítě ve skutečnosti znakovalo světlo, jehož znak je podobný. Najednou viděla, že dcera její znaky jen nekopíruje. Snaží se jí něco konkrétního sdělit.

Podobné situace pak přibývaly. Když byla dcera neobvykle unavená, dokázala dát najevo „hají“. Dokázala ukázat, že chce jíst nebo pít. Později dokázala upozornit i na to, že ji něco bolí. A pro Kristýnu právě v tom spočívá největší hodnota znakování. Ne v počtu znaků, které dítě umí. Ale v možnosti porozumět mu o něco dřív a přesněji.

Znakování neznamená dítě bez vzteku

Kristýna přitom popisuje i něco, co je důležité říct nahlas. Znakující dítě není dítě, které už nikdy nepláče nebo se nevzteká. Když chce další křupku a maminka řekne ne, může být naštvané úplně stejně. 🙂

Rozdíl je v jiné frustraci: „Chci něco a máma mi to nechce dát“ není totéž jako „Snažím se mámě něco říct a ona vůbec netuší co.“ A právě tu druhou situaci může společný způsob komunikace pomoci zmírnit.

Co jí pomohlo vydržet

Když se Kristýna ohlíží zpět, jako jednu z největších výhod programu nepopisuje množství materiálů. Mluví především o struktuře, postupném vedení a možnosti podpory.

Znaky si člověk může najít. Těžší bývá vědět: Kterými začít? Kolik jich přidat? Co dělat, když dítě dlouho neodpovídá? Znakuji správně? Má vůbec smysl pokračovat?

Kristýna sama říká, že v období, kdy výsledky ještě neviděla, už byla blízko tomu znakování vzdát. A právě tehdy pro ni bylo důležité mít možnost svou situaci konzultovat a vědět, že nemusí všechno zvládnout hned.

„Možnost efektivně komunikovat s dcerou od raného věku je k nezaplacení.“

Dnes by Kristýna do znakování šla znovu. Nejen kvůli jednotlivým znakům, ale kvůli tomu, co díky nim mohla s dcerou zažívat ještě před tím, než dokázala všechno vyjádřit slovy. A svou zkušenost shrnuje jednoduše: „Možnost efektivně komunikovat s dcerou od raného věku je k nezaplacení.“

---

Chcete si Kristýnin příběh raději poslechnout?

Kristýna ve videu vypráví o začátcích znakování, chvíli, kdy už téměř chtěla přestat, prvních skutečných znacích své dcery i o tom, co jí pomohlo znakování přenést do běžného života.

Chcete se znakováním začít také?

Pokud nechcete jen seznam znaků, ale chcete mít jasno v tom, čím začít, jak znaky přirozeně zapojit do běžného dne a co dělat, když výsledky nepřijdou hned, právě k tomu slouží 12týdenní online program Znakujeme s Baby Signs.

Podívat se na 12týdenní program →