4 tipy, jak rozvíjet empatii u svých dětí

Před časem jsme publikovali na blogu článek „Jaké místo zaujímá empatie ve výchově dětí do 3 let a proč ji rozvíjet?“, kde jsme vás seznámili s tím, proč je rozvoj empatie ve výchově dětí tak důležitým prvkem a jaké další souvislosti na sebe váže. Dnes se společně podíváme na praktickou část věci a to na to, jak konkrétně empatii u svých dětí můžete rozvíjet.

Jak tedy v praxi rozvíjet empatii u svých miminek a batolátek, které s námi ještě ani (zdánlivě) nekomunikují? Zkusím přiblížit pár tipů, které lze praktikovat od úplného začátku života našich miminek.

1. Buďme svým dětem vzorem

Tohle je rozhodně největší rodičovská výzva. V duchu známého starého přísloví „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ bychom měli mít vždy na paměti, že i ta nejmenší miminka nás neustále pozorují a učí se od nás nápodobou. Pokud si tedy přejeme, aby z našeho miminka jednou vyrostl empatický dospělý, musíme v první řadě projevovat empatii my jemu. Tedy citlivě reagovat na situace, kdy je dítě zmítané silnými emocemi (vztek, strach, úzkost, odpor, ale také radost). Když zpozorujeme, že dítě prožívá emoci se silným nábojem, otočme pozornost na něj, pokud už nám dokáže sdělit, co se stalo, tak jej vyslechněme, zkusme popsat, co vidíme, že se nejspíš děje (např. „Vidím, že se moc zlobíš“ nebo „To tě nejspíš velmi potěšilo, že jo?“), projevte určitý soucit a vcítění (např. „To je mi líto“ nebo „Téda, to je ale paráda!“) a pokud to potřebuje, poskytněte mu i fyzický projev lásky (např. láskyplný či soucitný pohled, pohlazení, náruč, ve které se může vyplakat, nebo třeba „placáka“ pro vyjádření toho, že sdílíte radost s ním apod.). (Faber & Mazlish 2007)

Pozor! Dítě nás pozoruje neustále, a tak mu neuniknou ani naše interakce s dalšími lidmi v našem okolí. Proto je potřeba, abychom se zaměřili nejen na to, jak jednáme s dítětem, ale také na to, jak reagujeme na druhé. Jsme vůči našemu manželovi, který po celém dni v práci přišel domů nevrlý, schovívavé, nebo se na něj oboříme proč si tu svou špatnou náladu vybíjí na nás? Snažíme se nejprve pochopit, co stojí za chováním druhých, nebo reagujeme bez rozmyslu hned v té nejrozjitřenější emoci? Jak jsem zmiňovala výše, pokud se budeme snažit rozvíjet u svého dítěte empatii, velmi pravděpodobně z toho budeme profitovat i my sami.

2. Nastavujme empaticky hranice a tím je učme respektovat druhé

Dalším důležitým praktickým tipem je nastavování hranic. Obecně platí, že hranice jsou pro správný vývoj dětí potřebné a že jsou děti bez nich ztracené. Pokud nastavujeme hranice empaticky, ale zároveň trváme na jejich dodržování, učíme tím své děti respektu vůči druhým i vůči pravidlům. Zároveň je ale nutné dítěti projevovat dostatek lásky i opory a klást na dítě jen takové nároky, které jsou přiměřené jeho věku. S nastavováním hranic můžeme začít od útlého věku, nejdéle však od momentu, kdy se dítě začíná samo pohybovat, začíná s námi komunikovat a viditelně nám rozumí. (Markham 2015)

3. Učme je pojmenovávat emoce

Pokud chceme, aby se dítě umělo vcítit do pocitů druhých, je nutné, aby se samo umělo vyznat ve svých vlastních emocích. Už jsme si v prvním tipu přiblížili, že je dobré dětem popsat, co si myslíme, že se s ním nejspíš v dané situaci děje. Zkusme se ve vypjatých chvílích naladit na dítě a popsat mu přiměřeně věku, jakou emoci podle nás nejspíš cítí. Pomůžeme mu tak se vyznat ve svých vlastních pocitech a postupně umět popsat, jaké emoce pozoruje u jiných. Když bude samo chápat, co se v něm děje, mnohem snáze se potom naladí na vnitřní stavy druhých lidí. (Faber & Mazlish 2007)

Skvělým pomocníkem mohou být emoční karty nebo knihy o pocitech s dětskými obrázky. Určitě najdete v knihovničce nějakou knihu, kde jsou vyobrazeny obličeje lidí či zvířátek, které prožívají různé emoce. Pokud ne, najdete i na našem e-shopu knížku vhodnou pro miminka a batolátka právě na téma pocity. Díky takovým knížkám můžeme s dítětem formou hry procvičovat poznávání jednotlivých pocitů pomocí karet či obrázků v knihách.

Pojmenovávat emoce můžeme opět už od narození. Čím dříve s tím začneme, tím přirozenější to pro dítě bude. I malému miminku můžeme projevovat soucit a popisovat, že se „nejspíš zlobí, protože jsme jej vzbudili“, nebo že „se asi bojí, protože je kolem moc lidí“ apod. Směle do toho!

4. Ukazujme jim, co svým činem u druhých mohly vyvolat

Pokud už se dítě ve své emoci neudrží a udělá vůči druhé osobě něco, co vyhodnotíme jako „špatné“ nebo „nežádoucí“, je dobré mu následně přiblížit, co svým chováním mohlo v druhém člověku vyvolat. Např. „Když jsi mě uhodila, moc to bolelo. Teď je mi z toho smutno.“, nebo „Vím, že se ti to autíčko líbilo, ale Kája si s ním zrovna hrál a teď pláče, protože jsi mu ho vzal. Nejspíš se na tebe hodně zlobí.“

Takové rozhovory doporučuji vést spíše až po odeznění silných emocí, klidně až za pár minut či hodin. Jedině až ve chvíli, kdy je dítě klidné, si dokáže z těchto rozhovorů vzít nějaké ponaučení a později bude schopné něco podobného aplikovat i samo na sebe. Budete překvapení, jak citlivě je i dvou a půl leté dítě schopné popsat, co cítí a proč.

Pár slov závěrem

Empatická výchova je výhrou pro obě strany. Budou z ní profitovat jak rodiče, kteří se díky ní snáze domluví se svými ratolestmi a budují si s nimi vztah založený na důvěře a porozumění, tak také děti, které budou schopné v budoucnosti citlivě reagovat na projevy toho, co druzí chtějí či potřebují. A protože člověk je tvor společenský, věřím, že empatická výchova může naše děti skvěle připravit pro život ve společnosti a pomoci jim být úspěšnými a oblíbenými lidmi.

Autorka článku: Bc. Hana Vaňková, lektorka Baby Signs & GoKids
https://rozvijimesvedeti.cz/

Jak můžete naučit Vaše batole mluvit o emocích?

Pokud děti naučíme emocím rozumět a následně je ovládat a kultivovat, dokáží pochopit nejen své vlastní pocity, ale také pocity druhých. Dáme jim tím ten nejlepší základ k tomu, aby byly šťastné a spokojené, citlivě se chovaly k druhým, nevyhýbaly se složitým situacím a žily svůj život v radosti , lásce a úctě k ostatním.

Naučte své děti, aby vám pomocí znaků dokázaly sdělit svou radost, ale i strach a hněv a přijměte tyto jejich pocity jako přirozené a zdravé vyjádření emocí. Děti, které znakují, jsou schopné komunikovat o svých pocitech mnohem dříve, než jejich neznakující vrstevníci, což je velmi důležité. Čím je dětský mozek „čerstvější“, tím lépe, dříve a snáze se vytvoří mezi neurony potřebné spoje a dráhy, které s dítětem zůstanou po celý život. Znakování dá dětem možnost emoce pojmenovat ještě před tím, než se naučí vyslovit slova a dá jim impulz k emočnímu rozvoji.

Pálí Vás otázky o znakování a potřebujete vědět více? Pusťte si náš webinář „Nejčastější otázky o znakování s miminky a batolaty“. Je zdarma a pomůže Vám lépe se rozhodnout, zda a proč se do znakování s Vaším nemluvnětem pustit.

Použité zdroje:

BILBAO, Álvaro. Dětský mozek vysvětlený rodičům. Jana Bílková. 1. vyd. Bratislava: NOXI,
s. r. o., 2018. 256 s. ISBN 978-80-8111-476-2.
FABER, Adele, MAZLISH, Elaine. Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby
nám děti důvěřovaly. Eva Vrůblová. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2007. 278 s. ISBN
978-80-251-1747-7.
GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Markéta Bílková. 2. vyd. Praha: Metafora, 201. 315
s. ISBN 978-80-7359-334-6.
MARKHAM, Laura. AHA! Rodičovství. Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii. Jana
Vlková. 2. vyd. Praha: Kristián Entertainment, s. r. o., 2015. 293 s. ISBN 978-80-88130-03-1.
SHAPIRO, Lawrence E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. Hana Kašparovská. 3. vyd.
Praha: Portál, 2009. 272 s. ISBN 978-80-7367-648-3.
SIEGEL, Daniel J., BRYSON, Tina Payne. Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte. Eva
Kadlecová. 1. vyd. Praha: Albatros Media a. s., 2015. 172 s. ISBN 978-80-264-0863-5.