Měsíc duben je měsícem knihy. Zde jsou tipy, jak uspořádat první knihovničku Vašeho děťátka, jak si s dětmi číst a komunikovat během čtení, jaké knížky pro děti a podle čeho vybírat a mnoho dalšího.

Vzkaz pro všechny maminky, které o znakování uvažují

Nedávno mi ve schránce přistál email od maminky Andrey. A protože v něm je vzkaz pro ostatní a Andrea mi dala souhlas se zveřejněním, tady si můžete její vzkaz přečíst…

„Nebojte se, je to ta nejkrásnější investice!“

Dobrý večer,

děkuji za rady a také ukázky. Mé nejmladší dceři bude za pár dní 9 měsíců a každé ráno si již ukáže, když chce na nočník. Při dotazu, zda půjdeme ven, si sama určí, zda v nositku nebo kočárkem. 

Naše holčička si v necelých 9 měsících už umí říct o

  • pití,
  • mňamku,
  • prso,
  • pusinku, 
  • pomazlení,
  • pohoupání,
  • nočník.

Když si zpíváme, určí si písničku /říkanku:

  • ,,Já mám koně“ – poskakuje na místě
  • ,,Paci, paci“ – tleská
  • ,,Šiju boty do roboty“ – snaží se točit ručičkami v ose
  • ,,A já pořád, kdo to tluče“ – plácá rukou o stehno 

Slova, která už umí:

Kočičku volá čiči, umí říct táta, máma, dada, pá, dej ….

Naše princezna se snaží napodobit i zvuky, když v domě vrtali – malá dělala „grrrrrrrrr“ v intonaci, v jaké nám znělo v bytě vrtání.

Vzkaz pro všechny maminky miminek:

Všem maminkám, co o znakování uvažují, bych ráda vzkázala, ať se toho nebojí a jdou do toho! Je to ta nejkrásnější investice.

Děkuji a ať se daří,

Andrea s Kailou

Závěrečný komentář od Michaely

Nemohu si odpustit ještě závěrečný komentář. Občas se totiž setkám s názorem, že znakování je jen pro mámy, které svým dětem nerozumí. A pokud Vás tahle myšlenka už také napadla, tak čtěte dál…

I přesto, že ne všechny děti jsou schopné toho, co Andrea popisuje, že Kaila umí, už v 9 měsících, většina dětí takhle dokáže fungovat daleko dříve, než jejich vrstevníci.

Hlavní, na co bych chtěla Vaší pozornost zaměřit, je to, jak se může dítě už v raném věku rozhodovat. Všiměte si, že malá Kaila se už dokáže rozhodnout:

  • zda chce na nočník
  • zda chce jít ven v kočárku nebo v nosítku
  • jakou říkanku chce
  • o čem si chce povídat

I těchto pár malých rozhodnutí jí dává neskutečný náskok a trénink mozku. Trénuje nejen komunikaci, ale i rozhodování – to jí dává schopnost osamostatňovat se, důvěřovat si a motivaci učit se a rozvíjet se dál.

Znakující děti jsou chytřejší

Už jste nejspíš slyšeli, že se ve výzkumu ukázalo, že školní děti, které jako malé znakovaly, měly o 12 bodů vyšší inteligenci. Tady v tom příkladu nám přesně dochází, čím to je. Nejde o žádný zázrak ani chybu v metodice, jde prostě o to, že dáme dětem příležitost se přirozeně rozvíjet, protože kdybychom čekali, až dítě tohle dokáže pomocí slov, tak ho vlastně budeme nepřirozeně brzdit.

Znakující děti mají lepší vztah s rodiči

Vím, je těžké si to vůbec představit… Své děti milujeme a ony milují nás, ať už s nimi znakujeme nebo ne. Ale… zkuste si to na chvilku představit takhle … setkáte se se super angličankou, ale neumíte anglicky, trochu rozumíte, ale váš přízvuk je takový, že ona Vám zatím téměř nic nerozumí. Je skvělá, má Vás ráda, chce si s Vámi o mnoha věcech povídat. Vy si také chcete povídat, ale vychází z vás jen nesrozumitelné zvuky. Občas na něco ukážete a ona pochopí, co to je, ale občas si myslí, že ukazujete na něco jiného a vy jí to nedokážete vysvětlit. Čas plyne, Vy se snažíte, ale je to frustrující. Postupně to nejspíš vzdáte a budete komunikovat jen o tom nejdůležitějším – vašich potřebách. A takhle to mají i neznakující děti. Omezí se na komunikaci o svých potřebách, které maminka většinou dokáže správně odhadnout. Když ale dítě znakuje, je to úplně jiná liga. Dítě pomocí znaků „mluví“ o spoustě věcí, které ho zajímají a s maminkou navazuje komunikaci mnohem častěji než neznakující děti. Jejich vztah nabývá nových rozměrů. Tohle ale většinou těm, kteří to nezkusili, nevysvětlíte. Jediná cesta je to zažít. Proto se mi zdálo, že je důležité vzkaz Andrey s vámi sdílet.

Přeji hodně radosti ze znakování!

Michaela Tilton