O znakování s miminky a batolaty Baby Signs v TV pořadu Rodinka

Michaela Tilton byla hostem v TV pořadu Rodinka. My vám přinášíme přepis, o čem rozhovor byl, a na konci samotné video 🙂

Zajímavé téma v dnešní rodince se týká našich nejmenších – i ti s námi chtějí komunikovat a to mnohem dřív, než se naučí první slůvka. Často někam zamíří prstem a vy se snažíte vyrozumět, co třeba ta slaběka ko vyjadřuje. Zvlášť když tím směrem leží kolíčky, kostičky nebo kolečka. Co tak dostat od našeho miminka drobnou nápovědu? A to může být znakování a víc už o něm lektorka Michála Tilton s námi v rodince. Vítejte, dobrý den.

Dobrý den.

Vy jste to znakování před nějakými jedenácti lety přivezla ze Spojených států. Pojďte nám říct, jak jste na to přišla, že by to bylo něco, co by se mohlo chytit i na českém trhu

Před jedenácti lety jsem vlastně žila ve Spojených státech. Žila jsem tam jedenáct let a v té době už jsem měla šestiměsíční miminko a dozvěděla jsem se o znakování. Chtěla jsem začít znakovat a když jsem se se svými kamarádkami tady v Čechách o tom bavila, tak nikdo netušil, co vlastně znakování je.

Nedívali se na vás trošku skrz prsty, co to chcete přivézt za novotu?

Ani ne. To byla právě jedna z věcí, že oni reagovali velmi pozitivně a se zájmem, takže jsem usoudila, že možná by nebylo špatné to znakování sem přivézt, koupit licenci na program Baby Science, kterou jsem tedy zakoupila a sem přivezla.

Kolik taková základní znaková řeč pro miminka má těch znaků?

Ten program, který my máme, tak má sto znaků a jsou to znaky, které jsou vybrané s ohledem na potřeby miminek a batolátek, protože znaková řeč pro miminka není stejná jako znaková řeč pro neslyšící. Je to vlastně soubor jenom jednotlivých slov, není tam gramatika, ta slova se dají samozřejmě spojovat, ale tak maximálně třeba do dvou, tří znakových nebo slovních spojení – přesně tak, jak to ta miminka a batolátka potřebují. A oni vlastně velmi brzo potom začínají mluvit, takže ta řeč se rozvíjí dál a není potřeba už používat nějaký složitější znakový jazyk.

Kdy je vlastně z vaší zkušenosti ten pravý čas s miminkem znakovat začít?

Já jsem u obou svých dětí začínala se znakováním v šesti měsících a takto to doporučuji i dál, protože to je přesně ten okamžik, kdy dítě už rozumí naší řeči, už začíná mít potřebu znakovat. Každé dítě je samozřejmě úplně jiné. Ale tak zhruba je to čas, kdy to tak příroda tak trochu zařídila, že miminka nám rozumí a začínají mít potřebu komunikovat mnohem dříve, než mají schopnost komunikovat pomocí slov, tak abychom my jim rozuměli. A kolem toho šestého měsíce právě začíná nastávat to období, kdy některá z nich už rozumí a chtěli by komunikovat. A my jim vlastně tímto způsobem můžeme dát cestu, jak se začít vyjadřovat. Oni většinou v těch šesti měsících ještě nezačnou znakovat. Miminka nám začínají znakovat až nejdřív třeba kolem osmého, deváteho měsíce. Ale právě protože každé to miminko je jiné a začneme dostatečně brzo, tak jim dáme tu příležitost, aby v tom nejranějším okamžiku, kdy na to mají chuť, aby s námi komunikovat mohli.

Já samozřejmě trošku předpokládám, co mi odpovíte, když vlastně vyučujete znakování a jste majitelkou licence znakování. Nicméně z vaší zkušenosti a třeba ze zkušenosti vašich blízkých – je možné se znakovat naučit i doma? Třeba pomocí nějaké knížky, bez návštěvy kurzů, pokud třeba někomu není příjemné znakovat před ostatními maminkami, ale jen podle nějakého návodu.

Určitě se to dá. Já jsem před nějakým časem natočila kurz pro rodiče – online kurz znakování – kde se to rodiče mohou naučit v pohodlí svého domova, z internetu. Dále mají možnost zakoupit i znakovací sadu – máme takzvanou kompletní sadu na znakování, kde jsou právě všechny tyhle znaky. Ale to, co je nejdůležitější, je tam metoda. V kurzu nebo v knize v té kompletní sadě je popsáno, co rodiče mohou očekávat při znakování, jak poznají, že jejich dítě už je zralé na znakování, kdy začne znakovat, jakými fázemi to dítě při znakování prochází, atd. A pokud tohle to všechno vědí, a když tu metodu zvládnou – což není příliš složité, ale je potřeba všechny ty informace mít, pak vlastně vlastně není dítě, které by nezačalo znakovat. Ale pokud rodiče zvolí takovou tu cestu, že si někde pozbírají střípky informací, nebo jim nějaká kamarádka řekne, jak to bylo úžasné, když znakovala, oni se o to pokusí taky, tak tam se bohužel dost často pak stane, že ten rodič nerozumí těm fázím znakování a neznakuje třeba takovým způsobem, aby to dítě to dokázalo pochytit. A pak bohužel přestávají společně znakovat ještě před tím, než to dítě skutečně toho znakování využije v plném potenciálu.

Když se rozhodneme, že budeme navštěvovat třeba nějaký kurz znakování nebo že navštívíme třeba nějaký seminář, jak probíhají?

My máme jednak semináře pro rodiče, které jsou skutečně určeny pro rodiče (i když někdy si s sebou berou miminka, ale většinou ta ještě nechodící miminka). A to je na zvládnutí té metodiky, to znamená, aby ten rodič mohl úspěšně znakovat doma. Pak ještě máme kurzy znakování, které jsou pro rodiče a jejich miminka nebo batolátka, které se jmenují Znakujeme se zpěvem a hrou. A je to kurz s většinou 4 až 6 miminek s rodičem a lektorka, která je jednak učí znakovat, ale kurz obsahuje aktivity pro celkový psychomotorický rozvoj dítěte. Ty kurzy jsou vytvářeny autorkami programu Baby Signs, což jsou bývalé profesorky vývojové psychologie, takže jsou děleny na celkový rozvoj miminka.

Vy jste mluvila sama o tom, že máte dvě děti. Předpokládám, že jste s oběma dětmi znakovala. Máte pocit, že vám to v něčem nějak výrazně pomohlo? Že jste třeba asi ušetřila nějaké frustrace dětí z toho, že vám chtěli něco říct a ještě nevěděli jak?

Určitě, ale není to jenom o tom, že si člověk ušetří frustrace. Rodiče dost často začínají znakovat s tím, že si to dítě řekne, jakou má potřebu a mají pocit, že tím to jakoby končí. A dítě si samozřejmě řekne, jakou má potřebu, ale ve finále dobře naladěná maminka na dítě většinu dokáže odhadnout, jestli má žízeň nebo hlad nebo potřebuje přebalit. To, co mě a i ostatní rodiče, kteří znakovali, nás možná i trošičku překvapilo je, jak pestrý je život těch našich miminek a batolátek. Že kolikrát nám řeknou věci, které by nás vůbec nenapadly. A tím pádem najednou získáváme daleko větší respekt a vidíme, že má smysl ty děti dál rozvíjet. Dám vám třeba příklad jedné naší bývalé lektorky, která také se svým dítětem znakovala. Ta přebalovala malinké miminko na posteli v ložnici a v předsíni se oklepal pes a zazvonily mu známky. Na to malinké miminko zaznakovalo pes. Takže najednou maminka je překvapená z toho, co všechno vnímá, že si spojí ten zvuk s tím, že je tam pes v té předsíni atd. Takto nám nám ty děti ukazují, jaký je ten jejich svět, na co myslí. A další věc je, že když v tomto okamžiku my řekneme: „Ano, pejsek“ a začneme se o tom pejskovi bavit, tak samozřejmě miminko má nastavené všechny buňky na to, aby vnímalo tu řeč, aby si zapamatovalo i ta slova. Takže ty děti potom i začínají dříve mluvit.

Já bych vás chtěla požádat, jestli byste nám něco zaznakovala, jak třeba dítě naznačuje, že je unavené, že by třeba chtělo jít spát nebo jak znakuje třeba, že potřebuje s něčím pomoci.

Některé znaky jsou velmi intuitivní, některé z nich vychází ze znakové řeči. Takže třeba ten na tu únavu je takový ten znak spát, který vlastně je intuitivní, je vytvořený tak, jak to dítě vnímá. Hodně těch znaků je tak vytvořených – jak by dítě vnímalo – třeba toho psa. Ten znak vlastně ukazuje, jak dělá pejsek. Takže ty znaky jsou prostě takhle postaveny. Velmi snadno si je zapamatují i maminky.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Pak dokážou třeba i přijít na nové znaky. Často se maminky ptají, jak se znakuje například krteček, který samozřejmě v našem seznamu není. Takže si vymyslíme.

Takže je to živý jazyk, vymýšlí se další znaky.

Určitě, určitě. A každé dítě je na tom samozřejmě jinak. Když budete mít kluka, možná bude chtít znakovat traktor. Měli jsme takový kuriózný případ. Maminka se nás ptala, jak se znakuje retardér. Což je tak jako že ty auta takhle přeskakujou. Jezdila s kočárkem do parku a před přechodem byl retardér. A ty dítě to strašně zajímalo. Takže jsme prostě vymysleli, jak znakovat retardér.

Ještě mě zajímá ještě jedna věc. A ta se týká častého argumentu řekněme proti znakování. Jestli není pak dítě méně motivované k tomu začít mluvit tím, že si umí už řadu věcí vyznakovat a domluvit se s rodiči tímto způsobem. Tak jestli nezačíná třeba později mluvit.

Nezačíná. Tato logika tohoto argumentu je postavená na podobné logice, jako kdybychom říkali, že dítě, která leze, už nebude chodit. Nebo začne později chodit. Protože když se všude dostane tím, že tam doleze, tak proč by se stavilo na dvě nohy.

To znamená, že je to nějaká předfáze?

Přesně, je to přirozený vývoj a je to předfáze. Stejně jako to lezení není tak efektivní jako chození, tak znakování není zdaleka tak efektivní jako mluvení. To je jedna věc. A druhá věc je, že děti se učí nápodobu a rodiče mluví. Takže pokud rodič mluví, tak samozřejmě začne mluvit i to dítě. Toto ale byla velmi častá otázka. A když profesorky vývoje psychologie, autorky programu Baby Signs, Susan Acredolo a Linda Goodwin tento program objevili a napsali vědecké články o znakování, jak to funguje, tak probíhala dlouholetá studie. A to nám ukázalo, že děti to nejenom že nezpomalí ve vývoji řeči, ale že jim to dokonce pomůže začít mluvit dřív, mají zvětší slovní zásobu a tak dále. Dokonce v dlouhodobé studii, kdy ty děti sledovali až do staršího věku, tak ve třech letech děti, kdy už dávno pochopitelně neznakovaly, ve třech letech ty děti v průměru mluvili jako čtyřleté. A taková jako perlička nakonec byla, že když jim v osmi letech změřili IQ, tak zjistili, že v průměru děti, které v dětství znakovali, měli o 12 bodů vyšší inteligenci.

Říká na samotný závěr dnešní pondělní rodinky Michaela Tilton, lektorka a propagátorka znakování s miminky. Já vám děkuju, že jste tady byla, že jste si udělala čas. Na shledanou.

Děkuji, na shledanou.