Rozdíl mezi tím, jak znakovaly už naše babičky a dnešním znakováním, je především v rozsahu znakování a cílené podpoře rozvoje komunikace. Program Baby Signs je prvním a zároveň jediným programem, který je postaven na dlouhodobém vědeckém výzkumu a zpracován autorkami tohoto výzkumu – profesorkami vývojové psychologie a autorkami bestsellerů o vývoji dítěte – Lindou Acredolo, PhD. a Susan Goodwyn, PhD.
Informace o rozvoji komunikace a jak na znakování zpracovaly do strukturovaného semináře pro rodiče. Ten si teď můžete objednat v češtině. Po zaplacení dostanete ihned přístupové údaje k cca jeden a půl hodinovému video semináři, kde se dozvíte vše, co potřebujete vědět, abyste s úspěchem mohli začít znakovat ještě dnes.
„Kurz podnítil intenzivnější komunikaci mezi mnou a manželem ohledně výchovy našeho syna. Jsme teprve na začátku, ale již nyní vidíme zájem syna o znakování, myslím si, že na slovo doprovázené znakem reaguje víc než na pouhé slovo.“
„Kurz mi přinesl zjištění, že to zvládneme, kluci (dvojčata) se učí rychle a je vidět, že jim to dělá radost, znakují s nimi i starší sourozenci, je to skvělé. Všem skeptikům – všichni odjakživa učíme děti paci paci, malý, velký, pápá…To jsou přece ZNAKY…Znakování je úžasný způsob porozumění batolatům.“
Malé děti jsou nesmírně chytré a vnímavé. To, že ještě nemluví, neznamená, že se spolu nemůžete bavit jinak. Pomocí znaků vám miminko nebo batole řekne, že má hlad, chce přidat, vidí pejska nebo třeba kytičku. Naváže s vámi úplně jiný vztah, začnete si rozumět i beze slov. Znakováním si děťátko procvičí jemnou motoriku a rozšíří slovní zásobu. Ano, i když nemluví, bude znát spoustu slov, v zoo vám třeba klidně zaznakuje slona. Navíc při znakování dětem ukazujete nejen gesta, ale říkáte i konkrétní slova. Ta se v hlavičce uloží a děti si je později snáz vybaví.
„Kubík znakuje oproti ostatním dětem z kurzu méně, o to víc jsem pak mile překvapená, když znak použije. Prostě v situacích, kde už je to vážně potřeba. Kubíček jedl a já mu stále přidávala, aniž bych sledovala, že mi vlastně znakuje něco jiného. Kubík se rozčiloval a já nechápala proč, když mu přece jídlo stále přidávám. Ukazoval však znak „PITÍ“, jen já to v první chvíli nezaznamenala. „
„V příloze zasílam foto, na kterém Zoe znakuje čepici. Znakuje ji teď pokaždé, když někoho (včetně sebe) v čepici uvidí. Což v tomhle počasí znamená asi 150x za den.“
„Ráno jsem oblékala Kubíčka a ptám se: Obléknu ti tričko s tučňákem, chceš? Kuba zakroutil hlavou a zaznakoval ústy rybu. Tak dostal rybičkové body. Prohlédl si ho na sobě a zatleskal. Během dne ještě párkrát přišel a ryby mi ukazoval.“
„Posílam v příloze další foto, kde Zoe znakuje „ještě“ (abych ji ještě pustila vláček). Teď už ale znakuje jenom občas, plynule a velmi rychle přešla do mluvení. Takže argumenty odpůrců znakování, že děti pak začnou později mluvit, jsou naprosto mylné.“