"...v parku znakovala KOČIČKU i když tam žádná nebyla, ale viděli jsme ji tam včera."

Petra J.

"...nechtěla kaši, ale zlobila se, když jsem ji odnášela, pak konečně znakovala HORKÝ a bylo vše jasné".

Michaela T.

"...ukazoval na kostel a znakoval HVĚZDA, pak jsem ji uviděla také - na kříži."

Jana R.

"...v noci plakala a nic nezabiralo. Pak znakovala BOLÍ u ucha."

Katka K.

"...v předsíni se oklepal pes a zazvonily mu známky, ihned znakovala PES".

Renata K.

"...v zoo ukazoval na slona, ale znakoval PTÁČEK. Pak jsem si ho také všimla".

Hanka V.

"...v noci se vzbudil s pláčem a ukazoval na svého šaška, už jsem mu ho chtěla podat, když zaznakoval BOJÍM SE".

Kate C.

"..u babičky plakala a tak se jí babi ptala, jestli se jí stýská, ale znakovala ZLOBÍM SE a PES. Sebral jí hračku".

Jana A.

"..v autě znakovala HODINY, které tam fakt nemáme, ale byly na ulici asi 20 metrů od nás na sloupu."

Michaela Š.

„Všude, kde to jde, mluvím o znakování… Podle mého není nad to, když dítěti porozumíte a snížíte pocit bezmoci, když nedostane, co potřebuje. A kolikrát bylo okamžiků, kdy jsem si říkala: Jak to ty ostatní maminky dělají, když neví, že dítě chce ven/domů, napít, když já zapomenu…a podobně? Trochu mě mrzí komentáře, které říkají, jaká je to blbost, dle mého o tom nic neví a raději hned odsoudí. Já zažívám každý den neuvěřitelnou komunikaci a jsem šťastná, že jsem tuto metodu poznala❤️ Začala jsem ve čtyřech měsících, koncem pátého už přišel první znak. Nyní má syn 17m a umí ukázat přes 70 znaků (od druhů jídel, zvířat, dopravních prostředků, pocitů – bát se, mít radost, po potřeby jako pít, ještě nebo že chce na nočník). A k tomu přidává samozřejmě slova – mňam, páv, brm, mami, mimi atd. Má rodina je nadšená. Nikdy o tom neslyšeli a říkají, že to je úžasné, a jen se ptají, co říká 😅😊. Můžu to každému jen doporučit a kecy o tom, že dítě nebude mluvit? Jak znakem asi zavolá na maminku????“

paní Petra, maminka Davídka Josífka K. (17 měsíců)

„Znakování jsem tady zahlédla už asi před 5ti lety a tenkrát jsem si říkala, že až budu mít jednou dítě, určitě s ním chci znakovat (doplním, že jsem neskutečně líný člověk na učení se něčeho, co nutně nepotřebuju). No a jak jsem si to do toho vesmíru zavolala, tak jsem to taky dostala…😂🙏 Před 3 lety se nám narodil první chlapeček. Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že je hodně silně nedoslýchavý, a já hned věděla, že se zvládneme pochopit i domluvit díky znakům, které jsme se společně opravdu začali učit. Tady podotknu, že z vlastní zkušenosti už moc dobře vím, jak důležité pro dítě i pro rodiče pochopení potřeb a pojmenování věcí je, a že děti jsou neskutečné houby, které se chtějí učit, chtějí se vyjádřit a potřebují být pochopeny. 🙏 Za sebe moc děkuji za takovou osvětu – tenkrát mě ani nenapadlo, že se znakování stane naši nedílnou součástí každého dne. Syn si prošel implantací, dostal kochleární implantáty a už více než rok slyší. Tím, že slyší teprve rok, by se dalo čekat, že ještě nebude ani umět mluvit, že!? Ale víte co? Je to přesně naopak. Znakování v něm naprosto podpořilo komunikaci. Chuť a um se vyjádřit. A pokud to o synovi nevíte a potkáte se s ním, absolutně nemáte šanci poznat, (pokud tedy kochley nezahlédnete), že je jiný než jeho vrstevníci… a za to z hodně veliké části dlužíme právě znakování… Syn je naprosto vyrovnané dítě. Jen těžko by takový byl, když by jsme jako rodiče nenaplňovali jeho základní potřeby, do kterých spadá právě pochopení

Boženka