Znakování jako cesta ke sblížení sourozenců

Ahoj lidi,

říkají mi Lukášek, je mi 13 měsíců a na téhle fotce jsem se svým bráchou. Ten se jmenuje Matyáš a už mu chybí jen pár měsíců do 5. narozenin. Nevím, co bych si bez něj počal, učí mě tolik věcí! Někdy je toho sice více než se mámě s tátou líbí, ale jindy ho zase chválí a povzbuzují – jako když mě třeba učí nové znaky nebo se mnou procvičuje ty, které už znám! Nejvíc nám to jde, když sedím na nočníku a Maty má za úkol zabavit mě, to pak přivleče spoustu knížek, prohlíží si je se mnou a zkouší mě, co všechno už poznám a ukážu znakem! To se mi moc líbí.

„Jak znakování funguje? Kdy se znakováním začít? Jak se to naučit? Stáhněte si ebook zdarma!“

A mámě se zase líbí, když Matyášek vymýšlí nějaký nový znak a vysvětluje nám, proč se to zrovna takhle musí ukazovat – má totiž pořádnou vyřídilku (a prý i neuvěřitelné úvahy). Občas se mámy nebo táty zeptá, jak tohle či tamto znakoval on, a pak rozhodne, jestli to tak bude i u mne anebo celý znak vymyslí ponovu. I když tvrdí, že si vůbec nic ze svého znakování nepamatuje, jde mu to moc hezky a hrozně si to se mnou užívá! Našim se nejdřív nechtělo věřit, že bych ho ve znakování mohl překonat, jak moc mu to prý tenkrát šlo. Jenže právě proto, že si to tenkrát s Matyáškem tak moc užívali, se u mě už nemohli dočkat a začali na mě znakovat ještě dříve než u něj – už brzo po mém narození. Navíc měli posilu, když se k nim přidal i Maty, a tak už pro mě byla hračka jednotlivé znaky okoukat, pak je začít zkoušet a nakonec překonat všechna ta mámina očekávání! Máma celý ten můj pokrok s nadšením zaznamenává a na ledničce nám rychle přibývají lístečky se slovy, která už umím ukázat. A dokonce se už některá přesouvají na druhou stranu k těm, která už umím vyslovit…

„Objevte cestu, jak se domluvit než přijdou slova. Vše, co potřebujete vědět, abyste mohli s vaším dítětem začít znakovat, najdete v online kurzu znakování.„

Zrovna nedávno mi byl rok a svoji první narozeninovou oslavu jsem si fakt užil! Jakmile přede mne postavili ten krásně barevný ovocný dort, hned jsem (RUČIČKAMA) hlásil, že budu PAPAT a že to bude MŃAM MŃAM. Na chvíli mě překvapil OHEŃ, který táta bůhvíproč na té mňamce zapálil, ale bráška naštěstí rozuměl mému znaku PÁLÍ a ochotně ho obratem sfouknul. To se mi zalíbilo, a tak jsem chtěl JEŠTĚ a JEŠTĚ a pořád jsme s bráchou foukali a máma zase cvakala foťákem a dělala s ním vždycky takové SVĚTLO, že jsem nevěděl, kam koukat a co znakovat dřív. Nakonec jsem se rozhodl neprotahovat to a ručičkou si rychle ulovil první sousto! Nikomu to naštěstí nevadilo – tak jsem se do toho pustil i tou druhou a ochutnával a čvachtal si v tom, dokud někdo neprohlásil, jak jsem ŠIKOVNÝ a já se nepohladil ručičkou po hlavičce, jak jsem zvyklý! Musel jsem se jít s mámou pěkně UMÝT a jak jsem ucítil na ručkách proud VODY, nezapomněl jsem dělat pořádné CÁKY CÁKY. Pak jsem se už jenom převlékl, vrátil se ke stolu, ukázal PAPAT a taky PÍT a pokračoval vesele v hodování. Nakonec jsem všem babičkám a tetičkám u stolu udělal PÁPÁ, a i když to vypadalo podivně, máma to naštěstí správně vytušila a zeptala se mě, jestli už chci jít SPINKAT. Než jsem se pořádně napil MLÍČKA, které jsem si ještě poručil, už jsem chrupal. Úplně jako to nemluvně… !

Nezávislá certifikovaná lektorka Baby Signs Romana Pomichálková – najděte kurzy