Měsíc duben je měsícem knihy. Zde jsou tipy, jak uspořádat první knihovničku Vašeho děťátka, jak si s dětmi číst a komunikovat během čtení, jaké knížky pro děti a podle čeho vybírat a mnoho dalšího.

Náš příběh

 

Na začátku byla Sofia, moje dcera. Když se Sofia v Americe narodila, jako většina maminek jsem se zajímala o všechno, co se týká výchovy a vývoje dětí. Pokud žijete v Americe, tak se prakticky nedá neslyšet o znakujících dětech. Nejen, že se to čas od času objeví v různých pořadech v televizi a dokonce i v nedávné komedii s Robertem De Niro "Jeho fotr, to je lotr" (Meet the Fockers), ale hlavně jsem o znakové řeči slyšela od maminek, se kterými jsem se setkávala. Všechny, které znakovou řeč používaly, jí byly nadšeny a bez výhrad ji doporučovaly. Začalo mě to zajímat a tak jsem si objednala pár knížek a začala číst o znakové řeči na internetu. Netrvalo dlouho a byla jsem rozhodnuta, že Sofii také budu učit znakovou řeč. Jen jsem se musela rozhodnout, jaký program zvolíme.

 V Americe existuje několik programů a tak jsem se dala do pátrání, který by byl pro nás nejlepší. V podstatě jde o dva přístupy – jeden učí děti americký znakový jazyk pro neslyšící (tzv. ASL) a druhý, Baby Signs, je učí modifikovaný znakový jazyk také založený na ASL, ale lépe přizpůsobený motorickým schopnostem batolat. Hlavní výhodou „čistého“ ASL je, že pokud dítě do budoucna budeme ASL stále učit, pak bude schopno ASL používat. Z knih jsem už věděla, že většina dětí přestane znaky používat v okamžiku, kdy se naučí mluvit, a necítila jsem potřebu aby Sofia ASL do budoucna ovládala, takže rozhodnutí bylo jasné. Zvolila jsem Baby Signs. Nejen, že je to program vytvořen speciálně pro nemluvňata, ale navíc za ním stojí doktorky Acredolová a Goodwynová, které užívání znakové řeči u dětí objevily a studovaly ho od roku 1982. Jejich kniha Dětská znaková řeč: Jak se dorozumět se svým dítětem dříve, než se naučí mluvit (Baby Signs: How to Talk with Your Baby Before Your Baby Can Talk) byla vydána už v roce 1996, prodalo se přes půl milionu výtisků jen v USA a byla přeložena do 14ti jazyků. Dalším důležitým faktorem pro mě jako maminku, která se znakováním začíná, bylo, že Baby Signs Institute nabízí širokou škálu produktů vysoké odborné kvality, které usnadní učení a děti si je zamilují.

 

Nadšená tím, že Sofia mi už brzo „řekne“, co chce a o čem přemýšlí, řekla jsem o programu svým českým kamarádkám, které byly také čerstvé maminkami. K mému překvapení žádná o znakové řeči pro nemluvňata nic neslyšela. Zkusila jsem vyhledat více informací na českém internetu a také bez úspěchu. Vzhledem k tomu, že už jsem v té době plánovala návrat po jedenácti letech domů do Čech, zrodila se myšlenka, že bych program Baby Signs přivezla s sebou. Využila jsem svých zkušeností z oblasti rozvoje podniku a nadšení pro podnikání a kontaktovala jsem Baby Signs Inc. Navrhla jsem, že jejich produkty přivedu na český trh. V prosinci 2006 jsem i se čtyřměsíční Sofií a manželem letěla do Kalifornie na setkání se zástupci Baby Signs a základy spolupráce byly položeny. V dubnu 2007 jsme s Dr. Goodwynovou podepsaly smlouvu o výhradním zastoupení pro Českou a Slovenskou Republiku.

Poté jsme se pustili do práce s lokalizací materiálů programu Baby Signs a hledáním vhodných lektorů a jejich certifikací. Od ledna 2008 nabízíme díky našim talentovaným lektorkám Semináře pro rodiče. V říjnu 2008 k nim přibyly i kurzy pro děti Znakujeme se zpěvem a hrou.

 

Mezitím naše první dcera Sofia s nadšením a úspěchem používala znaky. Její slovní zásoba postupně rostla a kolem 20. měsíce už přidávala jen mluvená slova. Do té doby jsem v jejím repertoáru napočítala kolem 80ti znaků. Poté přišla na svět naše druhá dcera Sarah a tak jsme začali znakovat podruhé. Sofia se stala trpělivou učitelkou znakování své mladší sestřičce, která v 15ti měsících používala až 3-znaková spojení spolu s asi 30ti mluvenými slovy. Od 18ti měsíců již skládala 3 smluvená slova a znakování opustila. Ve dvou letech tvořila až 7mi slovné věty. Je úžasné sledovat, jak je každé dítě jiné, i když jsou to sourozenci.

V roce 2009, jsme se rozhodli využít mnoha přínosů, které znakování nabízí a postavit na nich další navazující kurzy a semináře. Díky tomu vznikla značka Go Kids! a pod ní nabízíme programy jako Go Kids! English - angličtinu pro miminka a batolátka, která používá znakování jako mostu mezi češtinou a angličtinou, a kurzy Rozvoje emoční inteligence, které pomáhají rodičům využít znakování k emočnímu rozvoji jejich dětí.

Postupně přidáváme další kurzy napomáhající rozvoji našich nejmenších. Znakování pro děti tvoří pevný základ, na kterém se dá stavět, a chceme tak znakujícím dětem a jejich rodičům nabídnout další možnosti. Všechny naše kurzy jsou založeny na moderním vědeckém výzkumu a jsou vyučovány interaktivní a zábavnou formou. Nesnažíme se z našich miminek a batolátek dělat super děti, jen je chceme zábavnou formou podpořit, aby se staly tou nejlepší verzí sebe samých - tedy, aby zůstaly jedinečné a unikátní, tak jako každé dítě je.

Aktuální seznam našich kurzů najdete v sekci kurzy.

V létě 2015 byla vydaná naše první kniha o rozvoji dítěte a výchově S láskou i rozumem.

Máte-li zájem o spolupráci nebo máte-li jakékoliv otázky či náměty k našim programům v Čechách a na Slovensku, neváhejte a kontaktujte mě.

Povídání o tom, jak to vše začalo...

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

O znakování Baby Signs v médiích

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Aktuální seznam článků a vysílání najdete na našich sesterských stránkách gokids.cz v sekci O nás v médiích.

Vaše příběhy

Když si promluvíte s rodiči, kteří používali znaky se svými dětmi, uslyšíte nekonečné množství historek. Některé jsou veselé a jiné vás dojmou, ale co mají společného je to, že vás překvapí tím, jak důmyslná naše nemluvňata jsou.

\"verunka_znak\"Lucie P. a Verunka:

Chtěla bych se s vámi podělit o naše zážitky se znakováním. Asi před rokem jsem viděla reportáž v televizi a bylo rozhodnuto, vyhledala jsem si stránky Baby Sings a hledala kurzy pro rodiče, bohužel v okolí našeho domova žádné kurzy nebyly, tak jsem si objednala kompletní sadu pro začátečníky. Verunce bylo 8 měsíců a začala jsem s ní znakovat jídlo, ještě, pití a znaky z DVD pro batolata, mimochodem u DVD s batoláky vydržela Verunka zaujatě sedět od začátku do konce a smála se :-). Po dvou měsících už jsem si říkala, že toho nechám, všichni kolem si ťukali na hlavu, že je to nesmysl, Verunka jen koukala, ale stále žádná reakce. Když jsem ji jednou oblékala na procházku, najednou si poklepala na hlavu a já věděla, že chce čepici, od té doby co týden, to jeden znak a v roce už znakovala o sto šest 🙂 Měla jsem z toho velkou radost a i tatínek a ostatní příbuzní uznali, že znakování je úžasná věc k dorozumění se.

Krásný zážitek jsme měly, když jsme byly na prázdninách u babičky a jely jsme poprvé tramvají. Na sedačce seděla holčička a kopala nožičkama, Verunka, která seděla v kočárku, si toho všimla a ukázala znak pro boty, pak se koukla na svoje nožičky a ukázala znak Kde je? Bylo kouzelné vidět, jak si všímá svého okolí a dává nám to najevo.

Některé znaky jsme si přizpůsobily, ale vlastně o ty znaky až tak nešlo, hlavně, že jsme si rozuměly. Verunka nikdy neměla potřebu plakat, je to veselá holčička.

V patnácti měsících začala povídat, některé znaky vypustila úplně, jiné používala zároveň se slovem. V osmnácti měsících spojovala slova a znaky už nepoužíváme. Teď je jí dvacet měsíců a dává dohromady celé věty např. máma podá knihu. Opakuje slova a doplňuje básničky a písničky.

Od narození jsem si s Verunkou povídala, říkala jsem jí vše, co jsem dělala, hodně jsme si četly, prohlížely knihy, ale znakování pro nás bylo krásné období sbližování se 🙂 


 

\"Karolinka-LenkaS1\"Lenka S., maminka Karolínky:

Karolínce bude za 14 dní 1 rok. O znakování jsem slyšela, ale přišlo mi hloupé. Viděla jsem jeden americký film, ve kterém se znakování silně parodovalo, a to mne v mém názoru utvrdilo. Zase jedna americká „vymoženost“, která z péče o dítě dělá vědu. Jenže…. Po narození naší Karolínky jsem častěji navštěvovala servery pro maminky a na Baby Signs narážela znovu a znovu. Přečetla jsem si další články (zpravidla ty pozitivní) a zpozorněla. Nejpřesvědčivější mi přišla videa se znakujícím batolaty. V dětském centru jsem potkala jednu znakující maminku. Najednou mne Baby Signs zaujalo. Na netu jsem našla tabulku s pár znaky a bylo rozhodnuto. Zkusím to. Vždyť Kája žádnou újmu neutrpí, když ji „otestuji“ a nic horšího, než že přestanu, se nestane. Probrala jsem to s manželem (muži prý bývají skeptičtější), ten jen pokrčil rameny a protože je pro každý experiment, tak jsme do toho šli.

Karolínce bylo tehdy cca 5-6 měsíců a začali jsme ji při kojení znakovat jídlo. Kája byla před každým jídlem velmi nedočkavá a často plakala. Asi za týden jsem zaregistrovala změnu. Jakmile jsem odnazkovala jídlo, Karolínka se trochu zklidnila a vydržel počkat, než si připravím pelíšek na kojení. Takže 1:0 pro Baby Signs a nebylo co řešit. Začali jsme znakovat JEŠTĚ, HOTOVO a STROM, já se rozhodla absolvovat kurz znakování pro rodiče. Manžel mne celou dobu podporoval a aktivně se do znakování zapojoval. Zhruba do osmi měsíců Karolínka znaky „jen“ pasivně přijímala. Bylo vidět, že jim rozumí a ví, co bude následovat. První Karolínčin znak byl v osmi měsících znak JÍDLO, pak přidala STROM a JEŠTĚ. Sama si vymyslela znak pro DUDLÍK.

Znakujeme všichni tři a moc nás to baví. Občas se přidají i prarodiče a hlavně Karolínčina teta. Přemýšlím, kolik znaků už Kája umí: JÍDLO, JEŠTĚ, STROM, BUBLINY, PES, VODA, PITÍ, ČEPICE, HOTOVO, DUDLÍK, PÁPÁ. Některým znakům rozumí, ale ještě je neznakuje: KOČKA, KNÍŽKA, KVĚTINA, LETADLO. Když byla nemocná a museli jsme odsát nos, vždy jsme po akci znakovali HOTOVO. Karolínka se rychleji uklidnila a sama ukazovala HOTOVO. Legrační bylo, že pak ukazovala HOTOVO při oblékání, které nesnáší. Zde jsme zaznamenali dílčí úspěch u ČEPICE. Znakujeme ji a rázem je po problému. Budu muset vymyslet nějaký znak pro zimní kombinézu.

Naše první Vánoce začaly špatně. Karolínka dostala střevní chřipku a v noci 22.12. asi 5x zvracela. Nad ránem začala intenzivně znakovat PITÍ. Vypila naráz 1,5 dcl, ale my už jsme věděli, že to v sobě udrží. V bytě se objevila nová věc: stromeček. Karolínka na něj fascinovaně hleděla, neustále znakovala STROM. Jejím posledním znakem je zatím PES. Kamarádi mají dva bígly a Karolínka je z nich úplně vedle. Jakmile venku vidí nějakého psa, hned začne zrychleně dýchat. Reaguje i na plyšového pejska. Občas se splete a když vidí něco roztomilého, něco co se jí líbí, tak znakuje PSA. Úplně přestala znakovat JÍDLO, místo toho říká ňam.


 

Milena Grofova a syn Filip:

\"Přináším pár postřehů z kurzů znakování ze solné jeskyně: Mám téměř dvouletého syna. Od kamarádky jsem se dozvěděla o metodě Baby Signs, která se prostřednictvím znaků snaží navodit komunikaci mezi dítětem a dospělým. Můj syn příliš mnoho nemluví (zatím spíše jen napodobuje zvuky některých zvířátek) a dává si takříkajíc na čas. Více zatím zapojuje své ruce, aby si na předmět, o který má zájem, ukázal a s pomocí mimiky obličeje jej dostal. I když je syn velký neposeda a při hodině v solné jeskyni se zdá, že ho více zajímají kamínky než lekce znakování, musím podotknout, že doma už znakování přineslo první vlaštovky. Po 3 lekcích už doma aktivně používáme 4 znaky a když se znaky sám začne, má velkou radost, že se připojíme a rozumíme si. Velkým tahákem je pro něj aktivní účast plyšového medvídka BeeBoo, který při každé lekci znaky ukazuje. Myslím, že díky tomu jsou znaky dítětem lépe přijímány (jakoby ze strany sobě rovného). Což mohu přednést na příkladu - námi tolik nenáviděný a téměř nepoužívaný bryndák při jídle mu v podání medvídka BeeBoo tolik učaroval, že když syn zasedne do jídelní židle, ukazuje znak bryndáku a ponechá jej na krku, i když jen na chvíli. Myslím, že znakováním jsme mezi sebou se synem našli další společnou řeč!


 

Eva Procházková a dcera Pája:

\"S dcerkou jsem rok znakovala, teď je jí 2,5 roku a mluví ve větách, časuje, skloňuje, má slovní zásobu jako čtyřleté děti. Jsem přesvědčená, že jí znaková řeč Baby Signs pomohla\".


 

A. Lišková a Nelinka:

\"Máme mrňouska Nelinku. Je jí 11 měsíců a znakujeme na ni od 7 měsíců. Nelinka ukazovala od 8 měsíců jen pápá a paci paci. Teď se to konečně stalo a začala taky znakovat. Bylo to úžasné, protože její první znak byl táta. Přišli jsme za tatínkem do práce, Nelinka se mě držela jednou ručkou a ťapala. Tatínek na ni zavolal táta a ukázal znak. Nelinka se k němu v ten moment se smíchem rozběhla, žvatlala svoje tatatata a evidentně ukazovala znak pro tátu. Byl to neopakovatelný okamžik. Je to pár dnů a už přidává další znaky: rybu, ještě, čepičku a její nejoblíbenější znak je světlo. Všem to radostně ukazuje, snaží se komunikovat a kdo to vidí, diví se a také s ní většinou promluví,a to je paráda\".


 

M. Zedníková a Zuzanka:

\"Začala jsem znakovat, když bylo Zuzance půl roku. Od té doby si zamilovala DVD znakování pro děti. Pouštěla jsem plno dalších DVD s pohádkou, ale žádné ji nijak nezaujalo. U DVD pro děti se již při prvním tónu celá roztancuje a rozzáří. Sleduje každou minutu filmu, již od půl roku mává nadšeně ručičkami. Brzy bude mít rok. Když se načte DVD a zazní první tón, běží pro ovladač, zmáčkne tlačítko enter a už věnuje veškerou pozornost na medvídka BeeBa a Batoláky. Ukazuje při každém slově čepice znak „čepice“ a při ostatních mává rukama a zkouší vše prstíky. Několikrát ukázala psa. První znak, který ukázala, byl náš pes Astor a hned na to světlo. Bylo jí něco kolem devátého měsíce. Dnes znakuje : mlíko, pták, vrtulník, papat, pes, kočka. A celá rodina se z toho radujeme\".


 

Z pohledu tatínka:

Tatínek Michal a dcera Monička: \"Ještě než se mi narodilo první dítě, četl jsem článek o možnosti dorozumívání se s nemluvňaty pomocí znaků. Proto jsem ihned po narození dcerky na internetu pátral po možnostech nějaké výuky znakování pro děti a našel jsem Program Baby Signs. Nejdříve jsem navštívil kurz pro rodiče, abych se seznámil s tím, jak bude výuka probíhat a jaké zkušenosti má lektor s dětmi při výuce. V průběhu kurzu se mi zdálo, že to dcerku moc neoslovilo. Snažil jsem se každý den opakovat čtyři základní znaky, které se mi zdály pro naši komunikaci vhodné, ale dcerka moji snahu nijak neopětovala. Jednou večer jsem vzal jablíčko a podával malé kousíčky dcerce. Ihned po ochutnání použila znak pro ještě. Říkám si, náhoda ? Tímto způsobem snědla celé jablíčko. První radostný pocit. Druhý den jsme si pouštěli autíčko. Dcerka běžela pro autíčko, donesla mi ho a opět ukázala ještě. Takto jsme si dále hráli asi pět minut. To už nebyla náhoda, věděla moc dobře, co chce. Ke konci kurzu si sama určila, jak chce komunikovat a jaké znaky potřebuje. Od této doby začala výrazná změna. Občas použije i znak, který viděla jenom v hodině. Dcerka je schopna se za dva dny naučit použití i význam nového znaku. Znak jablíčka se naučila právě za dva dny, protože má jablíčka moc ráda. Dojde si do kuchyně, ukáže prstíkem na pult, kde leží ovoce, a pak ukáže znak pro jablíčko. Dnes si vychutnávám chvíle, kdy si hrajeme nebo se bavíme a dcerka na známá slovíčka reaguje zobrazením znaku nebo sama ukazuje na ptáčky na střeše a ukazuje znak ptáčka.\"


 

Noční můra

Zakovi bylo 15 měsíců a už uměl kolem 30 znaků. Mezi nimi i znak, který znamená, že se bojí. Často tento znak používal, třeba, když v parku uviděl velkého psa, a rodiče ho tak mohli zvednout do náruče jestě před tím, než se Zak vyděsil k pláči. Jednou kolem dvou hodin ráno ho Zakova maminka Cathy slyšela hystericky brečet. Běžela tedy do Zakova pokoje a Zak hned začal ukazovat na šaška na poličce a pak ukázal znak, který znamená, že se bojí. Cathy hned věděla, co se děje. Zak dostal šaška předchozí den a moc se mu líbil. Nosil ho s sebou celý den, tak mu ho Cathy dala na poličku, aby, až se probudí, šaška viděl. Ale šašek ve tmě vypadá jinak než ve dne a malého Zaka vystrašil k pláči. Cathy se svěřila, že kdyby Zak nevěděl, jak jí má říct, že se bojí, a pouze by na šaška ukazoval, myslela by si, že pláče, protože ho chce, a dala by mu ho do postýlky. Což by zrovna nebyl nejlepší způsob, jak vybudovat Zakovu důvěru k mamince.


 

Maminko, pomoz mi

Kate bylo 16 měsíců a už dvakrát měla zánět středního ucha. Průběh byl podobný jako u jiných nemluvňat. Několik dní byla Kate rozmrzelá a často poplakávala, ale maminka nevěděla, co jí je. Pak nastoupila horečka a mamince bylo jasné, že musí k doktorovi, a ten pak poznal, co se děje, a nasadil antibiotika. Při třetím zánětu byl ale průběh jiný. Kate už uměla několik znaků a mezi nimi i znak, který označuje „BOLÍ“ – spojené ukazováčky. Použila tenhle znak vedle svého ouška, aby mamince řekla, že už ji zase začíná bolet. Maminka pak nečekala na to, až nastoupí horečka, a vzala Kate hned k doktorovi. Ten potvrdil diagnózu a zahájil léčbu ještě před tím, než se zánět zhoršil natolik, aby ouško bolelo až k pláči.


 

Babi, mám tě ráda

Z dopisu od tatínka: Jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek se váže k době, kdy moje dcera Olivie používala znakovou řeč. Navštívili jsme tenkrát babičku, moji matku, žijící daleko od nás. Olivie ji příliš dobře neznala. Nebyla to lehká návštěva, protože v té době moje matka byla v nemocnici pro dlouhodobě nemocné. Přestože byla hodně nemocná, pokaždé, kdy jsem k ní Olivii vzal, pookřála. Nejdříve se Olivie styděla, ale díky své staré věrné kočce se matce podařilo prolomit ledy. Během několika dnů se ze všech tří stali dobří přátelé. Nakonec přišla chvíle, kdy jsme se museli vydat k domovu. Manželka i já jsme se rozloučili, ale v tom spěchu jsme úplně zapomněli na Olivii. Ona však nezapomněla. Když jsme odcházeli, rozčileně udělala znak pro „kočku“, chytla se mé ženy za ruku a vlekla ji do matčina pokoje. Tam se jí dostalo posledního babiččina objetí. A pak nastal ten neobyčejně zvláštní okamžik, na nějž nikdy nezapomenu. Na slova mé matky „Mám tě opravdu moc ráda, Olivie“ se jí malá Olivie podívala do očí, usmála se a zkřížila si ruce na srdci – byl to její znak pro \"MÁM TĚ RÁDA“. Těžko byste si mohli představit krásnější dárek. Pro mou matku to tehdy bylo to nejdůležitější na světě.


 

Napište nám

Chcete se s námi podělit o své zkušenosti se znakováním či o fotky Vašich znakujících dětí? Budeme rádi! Pište na mail: pribehy@gokids.cz